„Neseš nějaké zbraně?“ ptá se strážný u brány. Návštěvník jen poodhrne kápi, aby bylo vidět, že přichází neozbrojen, a je vpuštěn dovnitř. Ocitá se na rozlehlém prvním nádvoří paláce Topkapi, které se pro tento den proměnilo v rušné tržiště.

Ale běda mu, pokud by „zabloudil“ do jiných částí komplexu! V nich sídlí sultán s rodinou a každého vetřelce by stihl krutý trest.

Ihned poté, co Osmané roku 1453 dobývají Konstantinopol, pouštějí se do přebudování kdysi hlavního města Byzantské říše k obrazu svému.

Součástí toho je i vybudování masivní rezidence na strategicky nejvýznamnějším místě, na výběžku nad Zlatým rohem, kde se Bosporský průliv setkává s Marmarským mořem.

Sultáni mají v paláci Topkapi vše co potřebují, a tak není divu, že odsud říši vládnou dlouhých 400 let. V komplexu se kromě jejich osobních komnat nacházejí též mešity, knihovna a nemůže chybět ani harém plný těch nejkrásnějších konkubín z celého Východu.

Sultán zde má navíc pod dohledem i říšskou radu s vezíry, kteří se pravidelně setkávají v jedné z budov na druhém nádvoří. Topkapi se brzy vypracuje na jakési město ve městě a na vrcholu své existence v jeho zdech žije na 4000 lidí!

Význam ztrácí až roku 1856, kdy navzdory neustálým přestavbám přestane vyhovovat sultánu Abdülmecidovi I. (1823–1861), který nechává postavit o pár kilometrů dál zcela nový palác Dolmabahçe.

Arabský „parlament“

Jedny z nejdůležitějších rozhodnutí, platných pro celou Osmanskou říši, se činí v nízkém domku s věží na druhém nádvoří. Jako tzv. díván se označuje budova, kde se čtyřikrát do týdne setkávají vysocí vládní úředníci, aby projednali státní záležitosti.

Výsledky jejich zasedání pak vezírové prezentují velkému vezírovi – muži přímo podřízenému sultánovi. Nad dívánem se tyčí vysoká Věž spravedlnosti, odkud sultán může přes mříž odposlouchávat rokování úředníků. Věž byla postavena až po požáru v roce 1665.

Mešita pro vyvolené

V jinak pravoúhelném palácovém půdorysu působí šikmo postavená menší budova poněkud nepatřičně. Jde o mešitu jménem Agha, jíž nechal postavit první zdejší sultán Mehmed II. (1432–1481) tak, aby čelila Mekce.

Jedná se o vůbec nejstarší mešitu (a jednu z původních zachovalých staveb) v Topkapi. Modlit se zde mohou pouze studenti palácové školy, bílí eunuchové a samozřejmě sultán. V dnešní době jsou v ní uloženy vzácné rukopisy.

Zlatá klícka

Přes 300 místností čítá nejrozsáhlejší budova v paláci Topkapi – harém. V jeho zdech žijí stovky konkubín, které zde mají kromě fyzických povinností vůči sultánovi na starosti i učení se domácím pracím, vybranému chování, čtení, psaní, tanci a hudbě.

Aby si sultán zajistil jejich „věrnost“, mohou s nimi přicházet do styku pouze ženy nebo eunuchové, tedy zpravidla vykastrovaní služebníci. Harém ale není pouze soukromý „veřejný dům“.

Bydlí zde i sultánova matka s jeho dětmi a například sultán Murad III. (1546–1595) se sem rovnou přestěhuje.

Místo setkání

Srdcem paláce Topkapi je jednoznačně přijímací síň, kde se sultán setkává s důležitými návštěvníky z řad zahraničních vyslanců, státních úředníků a islámských učenců. Pokud chybí na zasedání říšské rady, závěry z jejích jednání se dozvídá právě zde.

Přední vstup do audienčního sálu se nazývá Brána Blaženosti a konají se u ní oslavné ceremonie. Zadní vchod, nebo spíše východ, pak vede na třetí nádvoří, na které má přístup už pouze sultán (a nebo jím výslovně pozvaní hosté).