Vilém Tierhier roztrhá Skrejšovského článek na kousky. „Samé nesmysly!“ odfrkne si nasupeně. Pak se zvedne od stolu a rozeběhne se za šéfredaktorem nahoru do patra. „Ty holomku jeden!“ křičí a hrozí mu zaťatou pěstí.

Pár minut nato přeletí přes zábradlí, zřítí se do přízemí a s rozbitou hlavou zůstane ležet v tratolišti krve. 

Na co sáhne, to se mu daří. Obchodováním počínaje, politikou konče. V říjnu 1878 však jeho nadějně rozjetou kariéru zhatí Zemský soud v Praze.

Ten totiž podnikateli a neohroženému novináři Janu Stanislavu Skrejšovskému (1831–1883) uloží čtyřměsíční trest za to, že shodil ze schodů a těžce zranil svého soka, architekta Viléma Tierhiera (1843–1908).

„Jen jsem se bránil!“ hájí se zoufalý otec osmi dětí. Nejvyšší soud ve Vídni mu dá sice později za pravdu, to už je však pro „vraha“ Skrejšovského pozdě. Jeho pověst bude nadobro zničená…

Morálka stranou

Práce ministerského úředníka mu příliš nevoní. Ve svých 32 letech si proto Jiří Skrejšovský vypůjčí 10 000 zlatých a pustí se do novinářského podnikání.

I když je tou dobou na trhu poměrně velká konkurence, jeho list Politik, hrdě hájící české zájmy, se chytí. Skrejšovský je navíc neúnavný pisatel.

„Když všechno kolem spalo, Skrejšovský namáčel pero, aby psal své články, a byl připraven, kdyby někdo v noční době přinesl tajnou zprávu,“ zmiňuje se současný spisovatel Josef Holeček. Na rozdíl od svých kolegů je však Skrejšovský hlavně obchodník.

Na morálku nehledí, jde mu o úspěch. A neváhá k tomu využít téměř jakýchkoliv prostředků – útočí, napadá, a dokonce prý podplácí.

Zatlačen do kouta

Na jméno nemůže přijít hlavně svému kolegovi ze staročeské strany, politiku Františku Ladislavu Riegrovi (1818–1903). Tvrdí, že česká opozice musí být vůči Vídni daleko aktivnější, a patrně usiluje i o převzetí vedení ve straně.

Není tak týdne, kdy by se Skrejšovský na stránkách Politika do svého soka neopřel. Problém nastane, když se ocitne ve finanční tísni a je donucen noviny převést staročeskému družstvu.

Jeho předseda Vilém Tierhier je totiž „riegrovec“ a další hanopisy na svého šéfa odmítá vydávat. Skrejšovskému nabídne kompromis: může zůstat šéfredaktorem novin, musí ale psát v souladu s oficiální linií strany…

Nikdo nic neviděl

Skrejšovský se ale zkrátka nedrží. V lednu 1878 se proto skupinka staročeských politiků kolem Riegera sejde ve vinárně, aby domluvila další postup. Schůzka se protáhne asi do půlnoci, načež se Tierhier odebere do vydavatelství.

Tam si nechá ukázat články připravené k tisku, a když spatří ten od Skrejšovského, krve by se v něm nedořezal. Podle svědků se za ním rozběhne do patra, kde se oba muži hlasitě pohádají, načež Tierhier přepadne přes zábradlí.

Osudovou potyčku však nikdo ze svědků na vlastní oči neviděl. Skrejšovský tvrdí, že se bránil, Tierhier, který jen tak tak unikne smrti, se zase dušuje, že do něj redaktor strčil.

Soud se táhne několik měsíců, spory týkající se finančních náhrad ještě další roky. Zlomený Skrejšovský dožije ve Vídni, kde v říjnu 1883 umírá.