Početný zástup Florenťanů je svědkem plamenného kázání. Podobnými vystoupeními později ve městě prosluje fanatický kazatel Girolamo Savonarola. Už o 400 let dříve měl ovšem zdatného předchůdce. Byl jím Giovanni Gualberto.

„Ať se podrobí božímu soudu,“ vyzve biskupa, který se podle něj dopustil hříchu. 

Z úzké uličky v centru Florencie se ozve koňské řehtání. V doprovodu ozbrojené stráže do ní vjel mladý šlechtic Giovanni Gualberto (asi 985–1073) a rychle trhl otěžemi. Před jedním z domů si všiml muže, který zabil jeho bratra.

Gualberto, pocházející z bohaté florentské rodiny a vychovaný k vojenské kariéře, se ho rozhodne zabít. Vrah však před ním padne na kolena, začne se křižovat a prosit o milost.

„Ve jménu Ježíše Krista ušetři můj bídný život,“ naříká a z očí se mu řinou slzy. Mladíkovi, jenž do té doby vedl dosti rozmařilý život, se údajně v té chvíli zjeví Kristus. Nad klečícím se proto slituje. Následně se dá na kněžskou dráhu.

Vyhnán z města

Na roztrhaném kněžském hábitu jsou patrné krvavé stopy. Roucho patří Gualbertovi, který je záhy po incidentu s vrahem svého bratra přijat do kláštera San Miniato al Monte. Zde si oholí vlasy, obleče na sebe starý kněžský úbor a začne vést asketický život.

Tvrdý je přitom nejen na sebe, ale i ostatní. Stejně jako později Girolamo Savonarola (1452–1498) na sebe Giovanni poutá pozornost plamennými kázáními. V těch dokonce kárá opata konventu a florentského biskupa. Kritiku navíc stupňuje.

Když dvojici obviní ze svatokupectví, přijde odveta. „Skupina biskupových přívrženců jej zbila a vyhnala z města,“ uvádí anglický historik Christopher Hibbert (1924–2008).

Boží soud

Po vyhnání z Florencie se Gualberto usadil ve Vallombrose, kde založil stejnojmenný klášter, který proslul mimořádně přísnými pravidly.

Když v roce 1067 zjistí, že se nový florentský biskup Pietro Mezzabarba za své jmenování štědře odměnil císaři, vrátí se do rodného města a vyzve ho ke zkoušce ohněm. Florencie je svědkem neobvyklé podívané.

Jejími ulicemi kráčí průvod řeholníků z kláštera Vallombrosa, až se zastaví na tržišti Mercato Vecchio. „Je hoden svého úřadu?“ ptá se Gualberto, který mnichy přivedl. „Ať se podrobí božímu soudu,“ hřímá.

Biskupův pád

Přihlížející zástup dychtivě vyčkává. Mezzabarba podle očekávání zkoušku odmítne. „Giovanni ale bez rozpaků vyhlásil, že zkouška ohněm se tak jako tak uskuteční,“ píše Hibbert.

Gualberto ji naplánuje na 13. února 1068 s tím, že po rozžhavených uhlících se projde jeden z jeho mnichů. Pokud uspěje, bude to podle něj znamení, že biskup není hoden svého úřadu. Druhou únorovou středu skutečně otýpky vzplanou.

Zkoušku za velkého zájmu veřejnosti podstoupí Pietro Igneo (asi 1020–1089), jenž ji podle kronikářů ve zdraví přečká. Biskup je proto sesazen a Gualberto se vrhne do duchovní obrody města. Vydatně mu s ní pomáhá i Igneo, z něhož se v roce 1072 stane kardinál.