Dezertér Charles Masson se rozhlédne kolem sebe a oněmí úžasem. Před sebou vidí trosky města. Kvádříky pálených cihel dokonale zapadají jeden do druhého. Ulice tvoří pravoúhlý labyrint.

Svůj objev z roku 1827 si Brit Charles Masson (1800‒1853) nenechá pro sebe. Popíše ho v knize Příběh různých cest v Balúčistánu, Afghánistánu a Pandžábu.

Trvá ale ještě téměř jedno století, než jsou Harappa a nedaleké Mohendžodaro skutečně objeveny archeology.

Ti se do prvního bádání, zkoumajícího harappskou civilizaci, pouštějí v roce 1921. Odhalí, že vrcholné období rozkvětu obou měst na území dnešní Indie a Pákistánu nastalo v letech 2600–1900 př. n. l. Jenže dál už jsou to jen samé záhady. Včetně té, proč dávná kultura vlastně zanikla…

Uctívali vodu

Výzkumy obou měst převracejí znalosti o starověku naruby. Chybí tu spousta věcí, pro jiné civilizace z dané doby typické. Nevyskytují se tu zbraně. Zdejší obyvatelé nevyužívali k práci koně.

Nežili tu vládci, kteří by plýtvali energií na stavbu obrovských památníků jako třeba egyptští faraoni. Mezi lidmi panovalo nezvyklé rovnostářství, vlastnili stejné domy, všichni byli přibližně stejně bohatí.

V mnoha starověkých městech ulice směřují k centru, které tvoří paláce vládců. Mohendžodaro i Harappa jsou ale mozaikou uliček, které na sebe pravoúhle navazují, jedna je jako druhá. Středobodem života místních se stává voda.

Budují dokonalé systémy vodovodů, kanalizací nebo splachovací toalety. Podle všeho tu voda nesloužila jen k fyzické, ale i duchovní očistě. V představách některých odborníků se proto rodí teorie o jakémsi „vodním náboženství“. Další ji však odmítají.

Nerozluštěné písmo

Kupec s drahými látkami přijíždí do Harappy za obchodem. Jako cizince ho tu vítají s otevřenou náručí, jde o multikulturní společnost. Kdyby tu chtěl žít, nikdo mu nebude bránit.

Kvetoucí zahraniční obchod potvrzují různé nalezené artefakty včetně keramiky nebo šperků. Vstřícnost vůči cizincům, absence zbraní, a tedy neschopnost se bránit, to vše nahrává domněnkám, zda za zánikem Harappy a Mohendžodara nestál útok nepřátel.

Ve hře je kmen Árjů, přicházející ze severu. Neexistuje ale žádné písemné nebo jiné svědectví, které by jeho dobyvačné úmysly dokazovalo.

I když se na destičkách zachovalo písmo obsahující asi 40 znaků, o němž indický počítačový expert Rajesh Rao, říká, že „ukazuje určité statistické zákonitosti, jež se shodují s přirozenými jazyky“, nikdo ho dosud nedokázal rozluštit.

Právě to ztěžuje snahu vyřešit hádanku, proč vyspělá kultura vlastně zmizela. O jejím zániku ale existují i další teorie…

Sucho vyhání z měst

Obyvatelé města se s obavami dívají k nebi. Je modré a slunce doslova žhne. Nikde ani mráček. „Sucho. Trvá to celé měsíce a je to pořád horší,“ povzdychnou si. Se strachem v očích pozorují vysychající koryto řeky. „Obilí s velkými zrny už pěstovat nemůžeme.

Sotva trochu vyroste, schne rovnou na políčkách,“ stěžují si. Zkoušejí odolnější plodiny, které ale nenabízejí tak velkou úrodu. Mnozí utíkají z měst. Hledají v krajině místa, kde by se ještě dalo hospodařit.

Když už jsou města zčásti vylidněná a poslední obyvatelé zdecimovaní horkem, vtrhnou sem nepřátelé a snadno vyplení jejich domy. Za koncem harappské kultury tak může stát kombinace přírodní katastrofy a nepřátelského útoku.

Stěhovali se za lepším?

Hodně historiků si rovněž myslí, že k úplnému zániku kultury nedošlo. Například samotná Harappa přežívala ještě dlouhá staletí po kolapsu civilizace kolem roku 1900 př. n. l.

Tehdy možná nešlo o náhlou katastrofu, ale postupné zhoršování klimatické situace, kvůli kterému obyvatelé přesídlovali do oblastí kolem řeky Gangy, kde zřejmě byly podmínky k životu příznivější.

V období kolem roku 1200 př. n. l se totiž v těchto místech zrodila vzkvétající města a nelze vyloučit, že je založili právě potomci obyvatel Harappy a Mohendžodara.

*** Ochrana trosek ***

* V současnosti nelítostné přírodní podmínky způsobují rozpad ruin obou legendárních měst…Někteří badatelé se proto přiklánějí k názoru, že by bylo lepší zbytky Harappy a Mohendžodara vůbec neodkrývat, aby se zachovaly pro budoucí generace.

* Další požadují již odkryté části znovu zasypat. „Zasypané bude chráněné,“ říká doslova harvardský profesor Richard Meadow. Někteří jeho kolegové ale chtějí ve výzkumech pokračovat.