Majestátní balon, který se měl stát hlavní atrakcí dne, nyní rozzuření diváci cupují na kusy. A jeho majitel, kdysi obdivovaný, si právě zachraňuje holý život útěkem před rozvášněným davem.

Mládí Henryho Traceyho Coxwella (1819–1900) se odehrává vlastně ve dvou paralelních liniích. V té jedné pilně studuje a stane se zubařem. Současně ale už od dětství vzhlíží k obloze. Je totiž doba pionýrů balonového létání.

Henrymu je 25 let, když 19. srpna 1844 uskuteční svůj první let. Létáním se začíná i živit. Londýn je plný nadšenců, kteří jsou ochotni zaplatit za možnost sledovat start obří koule naplněné plynem…

S Mamutem do výšky

V roce 1860 se jeho zaměření změní. Rozhodne o tom seznámení s meteorologem Jamesem Glaisherem (1809–1903), který vidí v balonovém létání příležitost pro vědecký výzkum atmosféry. Coxwell pro něj postaví obří balon Mamut o objemu 2600 krychlových metrů.

Společně 5. září 1862 dosáhnou výšky 11 kilometrů a přežijí jen zázrakem. Glaisher ztratí vědomí a Coxwell zachrání oběma život jen díky tomu, že i přes omrzlé ruce dokáže uvolnit poškozené ventilové potrubí pomocí zubů.

Novinka se nekoná

Financování výzkumu ale stále vázne, a tak se Coxwell nehodlá vzdát ani provozování balonových atrakcí pro platící veřejnost. Další představení chystá na 11. července 1864 v 17.30 hodin na dostihové dráze ve Victoria Parku v Leicesteru.

Vstupenky si zakoupí na 50 000 lidí. Všichni se těší na představení Britannie, podle plakátů největšího a nejnovějšího Coxwellova modelu. „Bezpečnost byla zcela zanedbána, na místě bylo jen osm policistů,“ kritizuje akci později sám Coxwell.

Davem se totiž rozšíří zpráva, že Britannia vůbec není žádná novinka, ale jen jeden ze starších Coxwellových balonů. Z rozzuřeného davu přilétne první láhev. „Pokud se neuklidníte, vypustím plyn a žádné představení nebude,“ pohrozí Coxwell.

Jako divoši

Zástup se tlačí stále více dopředu. Z několika stran se ozývá pronikavý zvuk párání látky. Trhá se nejen obal balonu, ale i Coxwellův oblek. „Přetáhněte ho přes hlavu, dejte mu co proto!“ ozývá se křik.

Policisté prorážejí uličku v davu a odvádějí šokovaného vzduchoplavce pryč. Třikrát je cestou sražen k zemi, než se uchýlí do nedalekého domu. Britannia je cupována na kusy rozzuřeným davem. Hoří i povoz, sloužící k převážení částí balonu.

Velkou kovovou obruč, která drží koš pod balonem, si rozjaření útočníci kutálejí ulicemi. „V Leicesteru řádila horda divochů, v ničem se nelišících od obyvatel jižních moří,“ píše druhý den místní tisk.

Zvolí důchod

Pro vzteklouny se začíná všeobecně používat označení Baloonatics, které lze přeložit jako balonoví šílenci. Incident v Leicesteru je začátkem konce Coxwellovy kariéry.

O rok později, 17. června 1865, podnikne poslední let ve velkém balonu City of York, vydá životopisnou knihu Můj život a zážitky z balonu a odebere se do důchodu.

Zanechá ale po sobě mnoho úspěšných výzkumů a podnítí řadu následovníků, díky nimž balonové létání v Anglii může dál vzkvétat.