Má své nadšené obdivovatele i zaryté odpůrce. Nástavba nad bývalou plodinovou burzou v Praze je natolik originální, že je už přes půl století jednou z nejfotografovanějších staveb v našem hlavním městě.
Československo je v roce 1918 mladým státem, kterému toho ještě hodně chybí. Například důstojné sídlo parlamentu. Poslanecká sněmovna tak musí vzít zavděk budovou Rudolfina (Senát se usazuje v Thunovském paláci).
V architektonické soutěži na novou budovu parlamentu, která má stát na Letné, vítězí v roce 1928 funkcionalistický projekt Josefa Štěpánka (1889–1964), ale nastupující hospodářská krize stavbu neumožní.
Málo místa
Situace se opakuje po druhé světové válce. Další soutěž nemá vítěze, uděleny jsou pouze dvě druhé ceny, a tak se hledá už budova hotová. Jedna vhodná je nad Václavským náměstím.
Objekt burzy tu podle návrhu Jaroslava Rösslera (1886–1964) stojí od roku 1937, ale nevyužívá se. Jednokomorové Národní shromáždění má tedy nový domov, ale za pár let se ukáže, že prostory mu nestačí.
V roce 1965 je osloveno šest významných architektonických ateliérů. Všichni dobře vědí, že tohle nebude jednoduchá práce, protože objekt burzy je památkově chráněný a pozemek je navíc sevřen okolními stavbami.
První cenu tak získává projekt, který historickou budovu ponechává nedotčenu a příliš velký pozemek také nepotřebuje. Stavět totiž hodlá směrem vzhůru.
Střecha nad střechou
Vedle chráněné stavby vznikají nové objekty, ale to hlavní se začíná tyčit nad její střechou. Autoři vítězného projektu v čele s Karlem Pragerem (1923–2001) využívají takzvané Vierendeelovy nosníky, schopné překlenout i velké vzdálenosti.
Jsou dlouhé 80 metrů, mají průměr 10 × 10 metrů a nese je čtveřice vnějších sloupů. Ve vzniklé dvoupodlažní nástavbě jsou nejen kanceláře, ale i rozměrný zasedací sál. Historická budova se náhle skrývá pod moderním příkrovem. Poslanci Federální shromáždění se sem stěhují v lednu 1969.
Předběhla svou dobu
Technické řešení budovy se hned po dokončení stává světovou senzací. „Reprezentuje touhu po propojení dobové technické vyspělosti s architektonickým výrazem,“ hodnotí přístavbu český Památkový katalog.
V roce 2000 je objekt prohlášen národní kulturní památkou a anketa časopisu Architekt ji o čtyři roky později zařazuje mezi deset nejvýznamnějších českých staveb posledních 50 let.
O mnoho let předběhla například slavnou nástavbu světoznámé architektky Zahy Hadid (1950–2016), která od roku 2016 stojí v belgických Antverpách.
Bude se bourat?
V roce 2009 se do budovy stěhuje Národní muzeum a budova je propojena podzemním tunelem s jeho sousedním historickým objektem. Přesto i tak významná památka měla namále a hrozilo jí zbourání.
„Je možné uvažovat o tom, že tam Federální shromáždění, které má v sobě schovanou tu nádhernou plodinovou burzu, být nemusí,“ prohlašuje v roce 2011 pražský primátor Bohuslav Svoboda (*1944). Jeho myšlenka se však nesetkala s přízní odborné veřejnosti.
„Je to absurdní nápad, navíc původní stav z první republiky už stejně nelze obnovit, protože součástí celého komplexu byl i dům, který byl na konci 60. let zbourán,“ připomíná současný architekt a historik architektury Zdeněk Lukeš.
