Sumó se v Japonsku těší oblibě už více než 1000 let. Již na přelomu 1. a 2. tisíciletí n. l. zápasy navštěvovali jako diváci sami císařové. Kdejaký chlapec pak toužil stát se bojovníkem, jehož proslulost by dosahovala ke hvězdám…

Stáj jako rodina

Zápasníci sumó se sdružují v tzv. stájích, které fungují jako rodina. Během výcviku se neopouštějí, přestup mezi jednotlivými stájemi kvůli těsným vztahům nepřipadá v úvahu. Zápasník se rozejde se svou stájí obvykle až při odchodu do důchodu. Dnes v Japonsku funguje na 50 takových stájí.

Vzor ctností

Život každého zápasníka je svázán přísnými pravidly, která se vyvinula v průběhu staletí, a dbá se na to, aby byl vzorem všech ctností.

V současnosti nad dodržováním tradic bdí organizace zastřešující tento sport a v případě pochybení uděluje pokuty, které se mohou dotknout nejen konkrétního bojovníka, ale i celé stáje.

Přísná hierarchie

Stejně jako pro zápasníky platí přísná pravidla, panuje mezi nimi striktní hierarchie. Nováčci ve stájích proto musejí být k ruce zkušeným bojovníkům. Vykonávají často tu nejpodřadnější práci, jako je uklízení a vaření.

Zkušenějším kolegům zajišťují maximální servis. Zatímco skuteční mistři vyspávají do sedmé hodiny ranní, nováčci jsou na nohou obvykle už od pěti, aby vše stihli připravit na nový den.

Kromě práce se ale i oni cvičí v boji a zároveň se vzdělávají, jako by chodili do školy.

Kalorie jsou potřeba

Pro vývoj bojovníka je důležitá vysoce kalorická strava. Zápasníci sumó nesnídají. Jejich prvním jídlem dne je až oběd. Ten se skládá z několika druhů masa, zeleniny, mořských chaluh, rýže, a hlavně piva.

Takto přijmou denně až desetkrát více kalorií, než potřebuje běžný dospělý člověk. Je potřeba, aby se dostali na hmotnost přes 150 kilogramů. Mistři si po vydatném jídle ještě dopřejí polední spánek. Žáci dříve jedli až po nich a museli se spokojit s tím, co zbylo.

Důležitá vítězství

Šestkrát do roka se konají 15denní turnaje, při nichž se zápasníci vydávají do ringu, v němž se nachází kruh o průměru 4,57 metru. Cílem je vytlačit z něj soupeře, nebo ho donutit, aby se dotkl země jinou částí těla než chodidly.

Důležitý je poměr vyhraných a prohraných zápasů během jednoho turnaje. Pokud vítězství převažují, je zápasník na nejlepší cestě zařadit se mezi elitu tohoto sportu. Ti nejlepší pak inkasují i 26 500 dolarů měsíčně (téměř 640 000 korun).

Zkrácený život

Jen nejlepší zápasníci si mohou vybírat, jakou barvu bude mít břišní pás, do něhož jako jediného jsou oděni. Také jim náleží výsada nosit tradiční účes ve tvaru uzlu, jenž připomíná list ginkgo.

Právě jeho ustřihnutím pak zápasník oznamuje svůj odchod do penze. Náročný sport a kaloricky vydatná strava si vybírají svou daň. Zápasníci sumó se dožívají přibližně o deset let méně než běžní Japonci.