Končiny kolem jihomoravské Lednice bývaly pusté a podmáčené. Lichtenštejnové ale měli dostatek peněz a také vizí, aby je proměnili v nejúžasnější komponovanou krajinu na celém evropském kontinentu.

Od chvíle, kdy se panství kolem vsi Lednice v roce 1322 ujímá rod Lichtenštejnů, začíná se okolní terén proměňovat. Přibývají rybníky a jejich okolí stále více připomíná spíše park než volnou přírodu.

Do tohoto prostředí zasazuje Hartmann II. z Lichtenštejna (1544–1585) na sklonku 16. století svůj renesanční zámek Lednice, který buduje na místě původní středověké vodní tvrze. To ale ještě není stavba, kterou tu lze vidět dnes.

O století později ji totiž nahrazuje barokní zámek s jízdárnou a už jen drobné úpravy pak v polovině 19. století Lichtenštejnům stačí, aby Lednici proměnili v luxusní reprezentační sídlo, kde si dává dostaveníčko evropská šlechta raději než ve Vídni.

Propojení s nedalekým zámkem Valtice dává vzniknout přírodnímu areálu o rozloze 300 km2, který nemá obdoby nejen v českých zemích, ale je považován za nejrozsáhlejší komponovanou krajinu v Evropě.

A jak už je zvykem doby, nemohou chybět ani romantické stavby, dotvářející charakter celé krajiny…

Minaret

Prvky orientální architektury jsou v módě, a tak Lichtenštejnové v letech 1797–1802 vybavují areál minaretem podle návrhu architekta Josefa Hardtmutha (1758–1816). Téměř 60 metrů vysoká štíhlá stavba ovšem vůbec nevzniká lehce.

Bažinaté podloží je třeba nejprve zpevnit, k čemuž poslouží 500 dubových sloupů, zapuštěných do terénu. Teprve na nich je pak možné minaret vztyčit.

Po překonání 302 schodů se návštěvníkům z jeho ochozů nabídne krásný výhled na romantická zákoutí v lužních lesích kolem Dyje.

Janův hrad

Architekt Jan Hardtmuth ještě nemá hotový minaret, ale hlavu už má plnou dalšího projektu. Bude se jmenovat Janův hrad neboli Janohrad, dostane podobu umělé romantické zříceniny a má být velkolepým komplexem určeným ke shromažďování panstva před honem.

Kníže Alois I. (1759–1805) nechá sice architekta projekt hodně zmenšit a zjednodušit, ale ani tak se dokončení nedočká. To se podaří až jeho nástupci Janu I. Josefovi z Lichtenštejna (1760–1836). V roce 1808 tak Janův hrad se čtyřmi nárožními věžemi poprvé otevírá své brány.

Dianin chrám

Architekt Josef Hardtmuth nemá u Lichtenštejnů vždy na růžích ustláno. Geniální stavitel si stále více stěžuje na neodborné zásahy do svých plánů. V roce 1812 z Lednice odchází a na rozloučenou píše knížeti rozhořčený dopis.

„Kdo jiný než Vaše Jasnost nese vinu, že mnoho tak nákladně provedených staveb je zčásti podrobováno velké kritice, zčásti slouží k nedobrému ohlasu pro stavebníka i stavitele?“ ptá se odvážně a vyjmenovává důvody své nespokojenosti.

Projekt velkorysého klasicistního loveckého zámečku, známého jako Dianin chrám, tak Hardtmuth sice vypracuje, ale o jeho realizaci se už musí postarat jeho nástupce ve funkci lednického stavebního ředitele, vídeňský architekt Josef Kornhäusel (1782–1860).

Apollonův chrám

Kornhäusel v roce 1819 na pahorku jižně od Mlýnského rybníka dokončuje své životní dílo –zámeček zvaný Apollonův chrám. Jméno dostává podle ústředního reliéfu zobrazujícího boha Apollona na slunečním voze, taženém čtyřspřežím.

Objekt, který se inspiruje slavnou vilou herečky a tanečnice Marie-Madeleine Guimardové (1743–1816) v Paříži, slouží k odpočinku a kratochvílím panstva a daleká vyhlídka ze střešní terasy je pozvánkou pro šlechtu i pro dnešní turisty.

Kaple sv. Huberta

Práce na zvelebování areálu pokračují půl století. Poslední a nejmladší stavbou se v roce 1855 stává kaple sv. Huberta, ukrytá uprostřed Bořího lesa. Tvůrci si dávají záležet na tom, aby vypadala mnohem starší, než ve skutečnosti je.

K tomu slouží nejen novogotický sloh, ale i falešné středověké kamenické značky, vyryté na použitých stavebních kamenech. To už ale historii areálu tvoří jiní aktéři než u předchozích staveb. Autorem projektu je vídeňský architekt Jiří Wingelmüller (1810–1848).

Realizace svého díla se však nedožije, stačí pouze vypracovat plány a zorganizovat náročné dopravení stavebního materiálu na místo.

Foto: wikipedia.org