Ozve se ohlušující rachot, jako kdyby se strhla lavina nebo propuklo zemětřesení. Za lomoz ale nemůže žádná přírodní katastrofa. Na vině jsou rozestavěné hradby, které se zhroutily, a materiál z nich se valí do údolí. „Už zase,“ naříká mahárádža Kumbha. Není to totiž poprvé, kdy se „Velká indická zeď“ sesula k zemi…

Indické království Mévár vzkvétá. Může za to mahárádža Rana Kumbha (1417–1468), jenž mu vládne od roku 1433. Ten táhne od jedné bitvy ke druhé a výrazně rozšiřuje hranice svého státu, který se nachází na západě dnešní Indie.

Celkem svede 56 střetnutí, v nichž ani jednou nenajde přemožitele. Počet jeho nepřátel ovšem rychle roste. Vzhledem k tomu, že hlavní město Méváru leží ve špatně bránitelném údolí, rozhodne se Kumbha vybudovat pevnost, obehnanou gigantickými hradbami.

Ta se má napříště stát útočištěm pro případ napadení. Mahárádža si pro její vybudování vybere pohoří Aravalli, kde ve výšce 1100 metrů nad mořem začíná vznikat unikátní komplex. „Pracovat se na něm bude i v noci,“ nařizuje Kumbha.

Lidská oběť

Když si mahárádža zastíní oči, může z pevnosti zahlédnout vzdálené duny Thárské pouště. Na stavbu sídla, pojmenovaného Kumbhalgarh, dohlíží osobně. Zatímco hrad postaví dělníci rychle a bez potíží, masivní opevnění se jim několikrát zřítí.

Podle legendy je Kumbha tak bezradný, že navštíví s žádostí o radu místního mudrce Mer Babu. „Řekl mu, že ke zlomení kletby je potřeba lidské oběti,“ píše současný britský znalec architektury Jonathan Glancey. Mudrc se k ní přitom sám nabídne.

Vládci pak nařídí, aby ho popravil, a tam, kam se dokutálí jeho hlava, aby postavil chrám. Hradby pak mají vzniknout v místě, kam dopadne jeho mrtvé tělo. Tak se prý i stane…

Druhá nejdelší

Kumbha může být spokojený. Zeď okolo pevnosti je konečně hotová. Podle historiků v tom zřejmě nesehrál ústřední roli Mer Baba, ale sám mahárádža. Ten si uvědomil, že hradby jsou nekvalitní kvůli nočním pracím, a tak od nich upustil.

Pak už šlo vše bez problémů. A výsledek je impozantní. Hradby kolem pevnosti mají sedm bran a po horském úbočí se klikatí v délce 38 kilometrů, což z nich oficiálně činí druhou nejdelší souvislou zeď na světě, hned po Velké čínské zdi.

V nejširších místech měří kolos 15 metrů. Uvnitř hradeb pak vyroste neuvěřitelných 360 chrámů. Komplex je proto dnes zapsán na seznamu památek UNESCO.

Jedinkrát dobyta

Ve svatostánku zasvěceném bohu Višnuovi je možné spatřit siluetu. Patří Kumbhovi, který zde sedí a tiše se modlí. Mocné hradby ho sice chrání před cizími nepřáteli, ne však před těmi z řad nejbližších.

Když se v roce 1468 odebere jednoho dne do chrámu, zavraždí ho při rozjímání vlastní syn. Mahárádžova pevnost je později mnohokrát obléhána. Přes Velkou indickou zeď, jak se hradbám začne říkat, se však dostane nepřítel jen jedinkrát.

„V roce 1576 sídlo dobyl generál Kamboh,“ uvádí Glancey. Mévárští vládci ale Kumbhalgarh záhy získají zpět a už o něj nepřijdou.

Pavel Besta